Rozhovor: Zatoulané kočičí štěstí má nyní své zachránkyně

Už dlouhá léta existuje v Kroměříži útulek pro psy, ale o toulavé kočky se doposud nikdo nestaral. Situaci změnily až tři ženy Karla Chrástová, Vendula Brabcová a Tereza Jará, které jsou nyní jejich maminkami a které pro ně založily spolek Zatoulaně štěstí, z. s.. Co všechno obnáší jejich práce, a kdy u nich propukla láska k opuštěným zvířatům, sdělily Radiu Kroměříž. A protože se s Vendy známe, budu jí v následujícím rozhovoru tykat.

Jak vznikl název Zatoulané štěstí?

K: Už delší dobu jsem to měla v hlavě a navíc jsem ten název používala i pro svůj email.  Líbí se mi,že to v sobě nese dva významy. Jednak že těm zvířátkům se zatoulalo štěstí a nemají ho a jednak, že oni sami, přestože jsou zatoulané, mohou někomu štěstí přinést.  

Celkově jste ve spolku tři, jak vznikla vaše spolupráce?

V: S Terkou Jarou jsme kamarádky a paní Chrástovou jsem poznala minulý rok, když jsem pomáhala najít domov pejskovi, kterého jsem měla hlídat jen dočasně, ale majitelky si pro něho už nepřišly. Najednou jsem musela řešit neznámou situaci, a tak jsem sháněla někoho, kdo by mi poradil. Na internetu jsem našla kontakt na paní z Písku, ta mi zase dala kontakt na paní Chrástovou, která žije ve Vážanech. Takže naše seznámení bylo docela vtipné.

K: To je pravda, takovou docela složitou cestou jsme se k sobě S Vendulkou dostaly, ale pak už se to všechno rychle rozjelo.

K: Ano, od 1. února jsme zapsány ve Spolkovém rejstříku.

Podle vašich internetových stránek jsem zjistila, že se staráte především o kočky.

V: Zaměřujeme se především na kočky, protože se tady o ně nikdo nestará. Psi mají v Kroměříži útulek, takže ti svou pomoc mají. Ale hlavně přes jaro se rodí spousta koťat, takže teď očekáváme příval zatoulaných koček,které tu péči budou potřebovat. Ale ani na pejsky nezapomínáme, zrovna nedávno našla jedna fenečka přes náš spolek nový domov.

Jak vypadá vaše práce poté, co vy sami buď kočku najdete, nebo ji k vám někdo přiveze?

 K: Naše práce spočívá v tom, že se té zatoulané kočky ujmeme, dáme jí najíst, ošetříme ji a začneme ji hledat domov. Pokud se jedná o kočky bezprizorní, tak je vykastrujeme na naše náklady. Zatím ale nejsme moc známé, takže moc lidí k nám doposud nepřišlo, ale doufáme, že i díky kontaktům, které všichni můžou najít na našich stránkách – facebookových a internetových se to změní a lidi se tak na nás budou v tomhle směru více obracet. V krajních případech se staráme také o jiné druhy zvířat. Když by třeba nevzali nějakého pejska do útulku, jsem schopni mu najít domov my.

Říkáte tedy, že péči platíte ze svých peněz, ale kastrace není zrovna levný zákrok. Jak tedy finanční situaci řešíte?

V: Máme svůj transparentní účet, přes který nám můžou lidé zaslat libovolnou částku a tím nás podpořit. Část příjmů jsme získaly také díky nápadu paní Chrástové, která na facebooku vymyslela virtuální kavárničku, kde si lidí mohli za 50 korun koupit kávu a tím nám přispět.

V:  Tady bych chtěla podotknout, že naše město nabízí lidem kastrační program. Tím jim přispěje na kastraci jejich mazlíčků. Bohužel mnoho lidí to neví, což je škoda, protože by mohli ušetřit. Vlastně stačí zajít na městský úřad a oni jim proplatí část zákroku. Na kocoura dostanou 150 korun a 300 pak na kočku, tam je ten zákrok totiž složitější. Super taky je, že město kastruje i toulavé kočky, těm pak uštípnou kousek ouška, aby se poznalo, že už mají operaci za sebou.

Kam mají lidé vlastně nalezené kočky vozit?

V: Paní Chrástová je má všechny u sebe.

K: Ano, všechny kočky jsou u mne. Je to zatím jejich dočasný domov, kde se snažím pro ně mít všechno potřebné.  Když přijde například nějaká nová, musí být minimálně dva týdny v karanténě. Takže doma mám několik místností a především oddělené klece. Pokud ta kočka vypadá nemocně, jde hned na veterinární vyšetření. Když se zjistí úraznebo nějaká nemoc, ať už svrab v uších nebo vnitřní a vnější paraziti, je ošetřena, a pak se vrací zase ke mně.

Dlouhodobě ale asi nemohou všechny zůstat u vás. Jak vybíráte budoucího majitele?

K: Když to zvíře předáváme do nového domova, tak je nejdříve rok v adopci, teprve pak přechází do majetku toho opatrovatele. Když bychom viděly, že se o něho nestará správně, tak si ho můžeme vzít zpátky.

Jak dlouho trvá, než jim nový domov najdete?

Říkáte tedy, že přechodné období tráví kočky u vás. Kolik jich doma nyní máte?

Díky své činnosti přicházíte často do kontaktu s opuštěnými zvířaty. Jaké to pro vás je vidět to reálné množství?

V: Určitě to vyvolá smutek a zároveň naštvanost na majitele,ale především se jim snažíme pomoct. Teď je klidnější období, takže zas tak moc jich nemáme. Horší to bude přes to léto. Minulý rok jsem v jednom týdnu třeba našla sedm koťat, která mohla být tak týden stará.

Kdy se u vás vůbec probudila láska k opuštěným zvířatům?

K: U mě to všechno odstartovala stavba mého domu, kdy jsem si pořídila prvního psa s průkazem. To jsem si myslela, že budu mít chovatelskou stanici, ale pak jsem se dostala do světa zachránců a opuštěných zvířat a viděla jsem tu realitu. Je spousta psů, kteří se množí a nemají domovy, proto pak často končí vyhození v lese, přivázaní v klecích nebo v útulcích, tak jsem si řekla,že budu raději pomáhat. Už se v tomto prostředí pohybuji delší dobu a velký problém vidím v množírnách. Mnoho lidí si stále neuvědomuje, jak tím tomu tvorovi ubližují. Není možné křížit mezi sebou plemena, která sek sobě nehodí.

V: Ve mně se to probudilo, když jsme šli se třídou z gymnázia dát do útulku vánoční dárky. Já jsem si tam hned vybrala čtyřměsíční štěňátko. Měl to být labrador, ale nedorostly mu nožky a teď je to náš Kvído. Od té doby jsem tam začala pravidelně chodit a postupně přibírat nové psy do naší smečky. Nejdříve to byla fenka, kterou jsem si ale vzala jen na dožití a pak Arnošt. Ten byl chudák zavřený 8 roků v kotci za zimním stadionem.

Jaké jsou vaše plány se zvířaty do budoucna?

V: Já teď studuji obor ochrana zvířat a welfare v Brně a po dokončení studia mám v plánu si založit svůj útulek spolu s malou farmou, kde budou žít vykoupená zvířata z jatek. Lidé se tam budou moct jezdit léčit na canisterapii, hipoterapii a zvířátka na dornovu metodu.

K: Můj takový budoucí cíl je vybudovat domeček, který bude mimo můj rodinný dům. Kočky by tam měly pouze svůj prostor a nemusely spávat na křeslech, na stolech a všude možně.

Autorkou rozhovoru je redaktorka Vendula Baštincová