Rozhovor: Nakoukněte do bedýnek místnímu farmáři

Věřím tomu, že drobné komunity a menší spolupracování je cesta do budoucnosti. Ten vztah mezi producentem a odběratelem se povýší na něco víc než jen, že já ti něco dám a ty mi to zaplatíš. Není to krátkodobý vztah. Je tam to partnerství a důvěra. Navíc ty zákazníci do toho zemědělství vidí, mohou se přijet na farmu kdykoliv podívat i přiložit ruce k dílu.Věřím, že to je jediná cesta jak se dá do budoucna přežít. Další výhoda KPZ tedy nějakého slučování je, že se tím poznávají výrobci, farmáři i zákazníci. Vzniká taková potravinová banka, kde seženete mnohem kvalitnější potraviny a jste taky na úplně jiné ceně než v supermarketech.

Jak přesně tedy KPZ funguje?

Laicky řečeno bude odběrné místo, kde bude hromada zeleniny podle druhu a každý si vezme, co mu patří, což vyžaduje i vzájemnou důvěru mezi těmi podílníky. A lidé se kupodivu neokrádají, protože ví, že jsou potom sami proti sobě, protože se potom ta skupina rozpadne. Ale málo KPZ probíhá v tomhle duchu. Většinou se váží a připravují bedýnky pro každého zákazníka předem, protože na odběrných místech jako jsou kavárny, tam není čas na nějaké přebírání a odvažování. Dále by měli podílníci v KPZ odpracovat na farmě jeden víkend v roce. Pro spoustu lidí, kteří třeba sedí v kancelářích je to skvělá forma relaxace.

Zní to hezky, přesto se do odběrů lidé příliš nehrnou, proč?

Zásadní problém asi ani není v nějaké platbě předem, ale v tom, že se spíš zákazníci bojí, co jim daný týden v bedýnce přivezu. Bojí se, že jim dám do bedýnky něco, co nechtějí. Faktem je, že jsou lidé zhýčkaní možností výběru. Na bedýnkování se dá dívat pozitivně. Člověk dopředu neví, co v té bedýnce bude, takže to má v sobě určité překvapení. My máme zeleninu postavenou na tradičních věcech, které lidi denně používají v kuchyni, a logicky pěstujeme sezónní věci, od toho se odvíjí ten výběr a obsah bedýnek. Jinak by to postrádalo tu podstatu.

Tomu, že budou dostávat zákazníci zeleninu, kterou nechtějí, se nedá nějak předejít?

Ano, dá se tomu předejít tak, že se na začátku sezóny sejdeme a domluvíme se. Můžou mi říct své preference a my se budeme snažit tomu přizpůsobit.

A kdy je vhodné období pro odběratele jít do KPZ?

Nejvhodnější doba je víceméně teď, kdy si pomalu chystáme půdu a potřebujeme vědět, kolik zeleniny máme zasadit. Komunita pěstovaného zemědělství je založena na smluvním vztahu – já se zavazuju produkovat a zákazníci se zavazují odebírat. Já si ale myslím, že nějaké podání ruky by mohlo stačit, pro mě je důležitá důvěra, i když už jsem na ni kolikrát doplatil.

Kde bude pro lidi z Kroměříže nejbližší odběrné místo?

Odběrné místo bude letos v Kočičí kavárně na adrese Třebízského vedle Mixie.

Jak těžké je najít si a posléze udržet zákazníky? Někdy asi farmář úrodnost neovlivní

Pořád je to o tom, že lidé porovnávají ceny dotovaného zemědělství. Žijeme v době, kdy supermarkety nabízí cibule v akci za 5 korun, ale poctivý farmář se na takovou cenu se svými náklady nemůžeme nikdy dostat. Bio zelináři prodávají v tu samou dobu cibuli za 30 korun. Jenže tím, že je zemědělství dotované, tak je u nás celý systém pokroucený, protože dotovaní zemědělci mají vydělaný, ať sklidí nebo ne. Před třiceti lety bylo 90 procent lidí zaměstnaných v zemědělství a tím, že přišel převrat, tak se sem stát snažil nalákat zahraniční investory. Nejvíc dotované jsou ty průmyslové zemědělské podniky, které tvoří většinu našeho území. Teď máme ještě jedinečnou příležitost, koupit si nějakou půdu.

Takže radíš lidem, aby kupovali půdu?

Ano, teď je ta ideální doba. Mě každý měsíc přijde jedna dvě nabídky ze severních Čech nebo ze severní Moravy a přímo mi nabízí konkrétní částku za půdu, jejíž částka každý rok roste. Jsou farmáři, kteří nemají vůbec žádnou půdu a mají jen obrovskou mašinu a se řezačkou valí okres po okrese. To je průmyslový podnik to už nemá se zemědělstvím nic společného. Mě se líbí, jak to dělají v Rakousku, nebo v Bavorsku, tam jsou opravdu farmy rodinného typu, kdy půdu otec předává svým synům. Proč by se měl tady akcionář snažit ošetřovat půdu tak, aby ji zanechal v dobré kondici pro další generace? Je mu je to jedno. On má krátkodobou nájemní smlouvu třeba na pět let a on se snaží z toho tedy vytěžit maximum.

Jenže malí zemědělci nikdy nepokryjí celou poptávku po ovoci a zelenině, ne?

Když to jde v jiných zemích, proč by to nešlo i u nás? Podívej se třeba na Rakousko z leteckého záběru na mapách a už ten rozdíl poznáš, u nás jsou žluté obrovské plochy a u nich jsou pořád ty nakouskované pozemky. Tam existují ti drobní rolníci, které uživí patnáct hektarů pozemku, tady rodinu patnáct hektarů neuživí, protože tady tomu není přizpůsobený trh. Je to jen o lidech. My jsme země, která má rozlohou největší zemědělské průmyslové podniky. My nemáme sedláky, ale megalomanské farmáře.

Předpokládám, že se radikálně liší přístup menších zemědělců od těch státních podniků, v čem je největší rozdíl?

Čím menší farmář tím větší šance, že nebude ovoce a zelenina chemicky postříkaná a plná pesticidů. Ono je rozdíl když podnik třikrát stříkne úrodu chemií, takže má výnos potom dvojnásobný a může si dovolit prodávat více za nižší ceny. My zeleninu vůbec nestříkáme a veškerý plevel vytrháváme ručně. To jsou kvanta hodin času a práce. Ve škole nás tehdy učili jak neškodný je Roundup, což jsou herbicidy, bez kterých si dneska už zemědělec v Česku nedokáže představit zemědělství. Tento celosvětově nejpoužívanější herbicid přitom může vést k systémové toxicitě a být jedním z faktorů vývoje mnoha chronických onemocnění. Francie to minulý rok zakázala,zatím co Česká republika si vydupala ještě na dalších pět let výjimku. Regulérně si necháváme v zemědělství patentovanou chemikálii.

Jak se vaše farma propaguje? Kde vás najdeme?

Asi úplně nepatřím mezi ty lidi, kteří si všechno desetkrát nafotí a napíšou milion rádoby odborných keců k tomu. Když člověk něco dělá pořádně, tak na to podle mě nemá čas. Mě těší daleko víc zabývat se tou činností než si na blogu honit ego a vykládat všem: já jsem Bio Adam. Ale chápu, že je i propagace důležitá, teď chystáme web Ekofarmu mrkvičku, mělo by to být co nejdřív hotový. 

Jak to bude u vás tuhle sezonu cenově vypadat?

Neustále přemýšlím nad tím, jak nejvíc by to mohlo lidem vyhovovat. Máme teď představu, že budeme mít velkou a malou bednu. Velká bedna bude obsahovat osm kilo zeleniny a stát bude 350 korun, malá čtyřkilová bude za 200 korun. V obou bedýnkách bude šest druhů zeleniny. Odběry budou ve 14 denních cyklech. Celková částka za sezonu tedy šest měsíců vychází na 4200 korun. Malá bedna určená pro jednotlivce nebo páry vyjde na 2280 korun za sezónu. Potom je tady možnost naskládat si do bedýnek vždy to, co lidé chtějí, ale tam už bude cena vyšší o 20 procent. Kontakt na farmáře Adama najdete na jeho webových stránkách http://bioklubik.webnode.cz/

Autor: Dominika Konečná