Miloslav Fekar je výtvarník, který pochází z Hranic na Moravě, žije v Bezměrově. Tam má pod širým nebem i svůj ateliér. Vzhledem k tomu, že středobodem jeho výtvarné práce – která čítá v prvé řadě sochy, ale věnuje se i architektonickým nebo divadelním projektům – je téma přírody a práce s přírodními materiály, tak je to zcela pochopitelné. Ostatně, on sám by byl rád, kdyby tento rozhovor fungoval hlavně jako výzva k ochranně přírody a naléhavě volá po urychleném řešení jejích problémů. Na následujících řádcích se ale také dočtete o tom, proč je jeho tvorba tolik spjatá s přírodou, nebo kde můžete jeho práce vidět.
Jak jste se dostal k tomu, co děláte?
Dostal jsem se k tomu tak, že mě zajímá výtvarno a věci kolem mě po výtvarné stránce. Zajímá mě prostor a to, čím se obklopujeme.
Máte vzdělání v této oblasti?
Jsem profesionální výtvarník. Studoval jsem Střední uměleckou průmyslovou školu v Uherském Hradišti, obor malba. Pak jsem studoval bakalářské studium sochařství na AVU. Magisterské studium sochařství jsem absolvoval na FAVU při VUT v Brně a na pražské DAMU obor alternativní scénografie. Takže jsem prošel řadou škol a teď jsem výtvarník na volné noze.
▲ Světelné objekty Miloslava Fekara na výstavě Umění ve městě 2017 – České Budějovice
Jak to že jste se usadil nakonec tady v Bezměrově?
To jsou víceméně náhody, které vás někam zavedou… V Bezměrově jsem kvůli tomu, že odtud pochází má manželka. V roce 2000 jsem zde založil sochařskou laboratoř o rozloze 7500 m2 a tím se mi ten prostor stal domovem.
▲ Sochařská laboratoř - Bezměrov
Co se týče vaší tvorby, tak ta je charakteristická prací s přírodními materiály a díla slaďujete s přírodou. Proč pracujete zrovna s tímto materiálem a proč máte tento přístup?
Myslím si, že základem je vnímání přírody a být k ní nějakým způsobem citlivý. Jsem přesvědčený, že příroda je tím, co nás nejvíc ovlivňuje, naše chování a psychiku. Proto si myslím, že je důležitý ten přírodní apel a důraz na to, že ty věci pochází z našeho okolí. My jim dáváme pouze nějakou myšlenku, nebo je někam posouváme, aby nám byly srozumitelnější. Přijde mi proto absolutně samozřejmé, že vyhledávám přírodní materiály a taky se o nich snažím nějak přemýšlet, vytvářet prostředí kolem nás, aby nás výsledek mohl inspirovat a posouvat dál.
Jak probíhá práce na jednom vašem díle - třeba právě na soše?
Záběr mojí tvorby je docela široký, nedělám jenom výtvarné objekty sochy – jejich výroba je velmi fyzicky náročná. Ale dělám taky objekty do zahrad. I těmi sochami se snažím vyjádřit myšlenku, která se vrací k přírodě, což mi přijde zcela přirozené.
▲ Lesní chrám – Dům přírody v Horké nad Moravou - 2014
Kde všude jsou vlastně vaše práce vidět?
Moje práce jsou vidět na výstavách, které buď organizuju já, nebo jsem na ně přizván jako účastník. Mám několik velkých realizací návrhů parků. Mezi nimi je Dům přírody v Horké nad Moravou, kde v areálu ekologického centra Sluňákov jde vidět řada mých objektů, které slouží k výuce o přírodě. Potom je to park v Jablonci nad Nisou, kde jsou do jednotlivých objektů psané tajné vzkazy morseovkou. A tou poslední velkou realizací je park Belvederu na Zbraslavi, kde je koncepce několika altánů. Moji tvorbu si lze prohlednout na
www.fekar.com/milos.
Jakým způsobem probíhají spolupráce na těch architektonických objektech?
To je pokaždé jiné. Vyžaduje to něco jiného, protože je to jiný druh práce. Většinou jsem v té pozici, že dodávám nějakým způsobem nápad a náplň toho projektu, ale v každém mám trochu jinou roli. Bohužel to není úplně standardní postup, aby výtvarníci byli přizváni k takovýmto realizacím a je to velká škoda.
▲ Objekt vyhlídkového altánu - Lesoparku Belveder – Zbraslav , Praha, 2015
Je pro vás některé vaše dílo důležitější než jiné?
Je, ale musíme si uvědomit, že já vlastně vytvářím takovou špičku ledovce, vytvářím takový krystal, který má zaujmout. Základ ale je, aby naše prostředí bylo vyrovnané a kvalitní. Musím říct, že jak putuji, nebo jezdím na kole - třeba konkrétně po Moravě - tak nacházím strašné problémy s naší krajinou. Co se za posledních sto let stalo jak cíleně odvodňujeme krajinu a to, že jsme po komunistech nebyli schopní ty problémy životního prostředí napravit a spíše se zhoršily. Mám na mysli způsob, jakým hospodaříme s vodou nebo se ztrácí stromy z alejí.
Já bych chtěl touhle cestou vyzvat všechny vesnice, města, kraje i ministerstva, aby se nad tím zamyslely a začaly pracovat s tím konkrétním prostředím, který je kolem nich nebo které mají na starosti. V tomto ohledu je to velice urgentní a dlouhodobá věc které jsme nějak zapomněli dávat duležitost. To, co se musí změnit je naše uvažovaní. Musíme začít pracovat na tom jak zadržet vodu v krajině, vystavět biokoridory, remízky a aleje stromů, musíme změnit způsob, jak na polích a lesech hospodaříme, rozdělit pozemky na menší díly Uvědomme si, že to děláme pro naše příští generace, nebo tady taky můžeme mít za nedlouho poušť. A konkrétně střední a jižní Morava je v katastrofálním stavu.
Pracoval jste taky na divadelních scénografiích. Máte nějaký zvláštní vztah k divadlu jako takovému?
Zvláštní vztah k němu určitě mám. Realizoval jsem několik divadelních představení. Vždycky mě zajímala spíš ta vizuální stránka. Kombinuji jednak scénografii s animacemi, takže si myslím, že ty scénografie jsou něčím specifický. Je to pro mě spíš možnost vyprostit se z běžné práce, dostat se do většího kolektivu, spolupracovat s větším kolektivem a za tím účelem vyjádřit nějaké divadelní dílo. Je to spíše takové zpestření mého provozu.
▲ Park Žižkův vrch v Jablonci nad Nisou – altán - 2012
Jaký je váš současný projekt?
Teď vytvářím spíše blízké prostředí kolem sebe. Nedávno jsem ale tady měl studenty architektury z pražské UMPRUM, a bylo to velice zajímavé. Probíral jsem s nimi témata problémů životního prostředí a ukazoval jim problémy na Moravě, které se staly, celou problematiku Moravy s vodou, jejím zadržováním, jak se na to tady zapomíná. Byla to velice zajímavá diskuse včetně toho, jak na to ti studenti reagovali a vytvářeli tady nějaké landartové projekty. Bylo to myslím hodně přínosný.
A co připravujete do budoucna?
Já bych se opravdu rád pokusil pomoct městům a krajům změnit jejich přístup k extravilánu, najit cestu aby krajina nebyla jen hospodářská, ale aby nabádala k putovaní po ní… Mám teď na mysli práci na landartových projektech, které mají velký rozsah a které řeší ten problém zadržování vody v krajině. Já myslím, že se to dá uchopit velice zajímavým a kreativním způsobem, ale musí být vůle, musí být chuť to změnit.
V každé oblasti se dělají hrubé chyby, které jsou někdy jenom v údržbě a je nutné udělat velkou osvětu, abychom vodu vnímali jinak. Měli bychom ji mít rádi a vážit si jí, protože v tomhle nás negativně poznamenalo to, co nám předaly předchozí generace. Je nutné pracovat, i ve výchově, aby všichni vnímali ten problém a nutnost hledání jeho řešení při použití zdravého selského rozumu. Je to problém nás všech.
▲ Den snivců v areálu Domu Přírody v Horké nad Moravou – Labyrint 2015
Chtěl byste ještě něco dodat, co se týče životního prostředí?
Chtěl bych dodat, že oslovení pro tento rozhovor vnímám jako možnost, jak vyzvat zodpovědné složky, které s tím mají co do činění, aby začaly jednat a začaly jednat urgentně. To prostředí, co je kolem nás, se kvůli globálnímu oteplování hrozně mění a přijdou velké extrémy počasí. Myslím, že by to měla být priorita všech politiků, co teď nastupují, aby dbali na to, aby se další generace ještě něčeho dožily a životní prostředí mohlo být udržitelné co nejdéle.
Otázky pokládal Jaroslav Myšák
Foto: archiv Miloslava Fekara