Výtvarník Miloslav Fekar vyzývá k řešení problému zadržování vody v krajině

Dostal jsem se k tomu tak, že mě zajímá výtvarno a věci kolem mě po výtvarné stránce. Zajímá mě prostor a to, čím se obklopujeme.

Jsem profesionální výtvarník. Studoval jsem Střední uměleckou průmyslovou školu v Uherském Hradišti, obor malba. Pak jsem studoval bakalářské studium sochařství na AVU. Magisterské studium sochařství jsem absolvoval na FAVU při VUT v Brně a na pražské DAMU obor alternativní scénografie. Takže jsem prošel řadou škol a teď jsem výtvarník na volné noze.

 

▲ Světelné objekty Miloslava Fekara na výstavě Umění ve městě 2017 – České Budějovice

To jsou víceméně náhody, které vás někam zavedou… V Bezměrově jsem kvůli tomu, že odtud pochází má manželka. V roce 2000 jsem zde založil sochařskou laboratoř o rozloze 7500 m2 a tím se mi ten prostor stal domovem. 

 

▲ Sochařská laboratoř - Bezměrov

Myslím si, že základem je vnímání přírody a být k ní nějakým způsobem citlivý. Jsem přesvědčený, že příroda je tím, co nás nejvíc ovlivňuje, naše chování a psychiku. Proto si myslím, že je důležitý ten přírodní apel a důraz na to, že ty věci pochází z našeho okolí. My jim dáváme pouze nějakou myšlenku, nebo je někam posouváme, aby nám byly srozumitelnější. Přijde mi proto absolutně samozřejmé, že vyhledávám přírodní materiály a taky se o nich snažím nějak přemýšlet, vytvářet prostředí kolem nás, aby nás výsledek mohl inspirovat a posouvat dál.

Záběr mojí tvorby je docela široký, nedělám jenom výtvarné objekty sochy – jejich výroba je velmi fyzicky náročná.  Ale dělám taky objekty do zahrad. I těmi sochami se snažím vyjádřit myšlenku, která se vrací k přírodě, což mi přijde zcela přirozené.

 

▲ Lesní chrám – Dům přírody v Horké nad Moravou - 2014

Moje práce jsou vidět na výstavách, které buď organizuju já, nebo jsem na ně přizván jako účastník. Mám několik velkých realizací návrhů parků. Mezi nimi je Dům přírody v Horké nad Moravou, kde v areálu ekologického centra Sluňákov jde vidět řada mých objektů, které slouží k výuce o přírodě. Potom je to park v Jablonci nad Nisou, kde jsou do jednotlivých objektů psané tajné vzkazy morseovkou. A tou poslední velkou realizací je park Belvederu na Zbraslavi, kde je koncepce několika altánů. Moji tvorbu si lze prohlednout na www.fekar.com/milos.

To je pokaždé jiné. Vyžaduje to něco jiného, protože je to jiný druh práce. Většinou jsem v té pozici, že dodávám nějakým způsobem nápad a náplň toho projektu, ale v každém mám trochu jinou roli. Bohužel to není úplně standardní postup, aby výtvarníci byli přizváni k takovýmto realizacím a je to velká škoda.

▲ Objekt vyhlídkového altánu - Lesoparku Belveder – Zbraslav , Praha, 2015

Je, ale musíme si uvědomit, že já vlastně vytvářím takovou špičku ledovce, vytvářím takový krystal, který má zaujmout. Základ ale je, aby naše prostředí bylo vyrovnané a kvalitní. Musím říct, že jak putuji, nebo jezdím na kole - třeba konkrétně po Moravě - tak nacházím strašné problémy s naší krajinou. Co se za posledních sto let stalo jak cíleně odvodňujeme krajinu a to, že jsme po komunistech nebyli schopní ty problémy životního prostředí napravit a spíše se zhoršily. Mám na mysli způsob, jakým hospodaříme s vodou nebo se ztrácí stromy z alejí. 

Já bych chtěl touhle cestou vyzvat všechny vesnice, města, kraje i ministerstva, aby se nad tím zamyslely a začaly pracovat s tím konkrétním prostředím, který je kolem nich nebo které mají na starosti. V tomto ohledu je to velice urgentní a dlouhodobá věc které jsme nějak zapomněli dávat duležitost. To, co se musí změnit je naše uvažovaní. Musíme začít pracovat na tom jak zadržet vodu v krajině, vystavět biokoridory, remízky a aleje stromů, musíme změnit způsob, jak na polích a lesech hospodaříme, rozdělit pozemky na menší díly Uvědomme si, že to děláme pro naše příští generace, nebo tady taky můžeme mít za nedlouho poušť. A konkrétně střední a jižní Morava je v katastrofálním stavu.

Zvláštní vztah k němu určitě mám. Realizoval jsem několik divadelních představení. Vždycky mě zajímala spíš ta vizuální stránka. Kombinuji jednak scénografii s animacemi, takže si myslím, že ty scénografie jsou něčím specifický. Je to pro mě spíš možnost vyprostit se z běžné práce, dostat se do většího kolektivu, spolupracovat s větším kolektivem a za tím účelem vyjádřit nějaké divadelní dílo. Je to spíše takové zpestření mého provozu.

Teď vytvářím spíše blízké prostředí kolem sebe. Nedávno jsem ale tady měl studenty architektury z pražské UMPRUM, a bylo to velice zajímavé. Probíral jsem s nimi témata problémů životního prostředí a ukazoval jim problémy na Moravě, které se staly, celou problematiku Moravy s vodou, jejím zadržováním, jak se na to tady zapomíná. Byla to velice zajímavá diskuse včetně toho, jak na to ti studenti reagovali a vytvářeli tady nějaké landartové projekty. Bylo to myslím hodně přínosný.

Já bych se opravdu rád pokusil pomoct městům a krajům změnit jejich přístup k extravilánu, najit cestu aby krajina nebyla jen hospodářská, ale aby nabádala k putovaní po ní… Mám teď na mysli práci na landartových projektech, které mají velký rozsah a které řeší ten problém zadržování vody v krajině. Já myslím, že se to dá uchopit velice zajímavým a kreativním způsobem, ale musí být vůle, musí být chuť to změnit. 

V každé oblasti se dělají hrubé chyby, které jsou někdy jenom v údržbě a je nutné udělat velkou osvětu, abychom vodu vnímali jinak. Měli bychom ji mít rádi a vážit si jí, protože v tomhle nás negativně poznamenalo to, co nám předaly předchozí generace. Je nutné pracovat, i ve výchově, aby všichni vnímali ten problém a nutnost hledání jeho řešení při použití zdravého selského rozumu. Je to problém nás všech.

 

▲ Den snivců v areálu Domu Přírody v Horké nad Moravou – Labyrint 2015

Chtěl bych dodat, že oslovení pro tento rozhovor vnímám jako možnost, jak vyzvat zodpovědné složky, které s tím mají co do činění, aby začaly jednat a začaly jednat urgentně. To prostředí, co je kolem nás, se kvůli globálnímu oteplování hrozně mění a přijdou velké extrémy počasí. Myslím, že by to měla být priorita všech politiků, co teď nastupují, aby dbali na to, aby se další generace ještě něčeho dožily a životní prostředí mohlo být udržitelné co nejdéle.