Jakub Jugas se loučí se Zlínem, míří do Slavie

Pravděpodobně poslední dny tráví v Baťově městě bývalý kapitán a hráč zlínských ševců JAKUB JUGAS. Ten se se svým mateřským klubem loučí, jak nejlépe mohl; triumfem v českém poháru a premiérovou pozvánku do reprezentačního áčka. „Když jsem sem před 15 lety přišel, snil jsem o šanci zahrát si na zlínském stadionu Letná. To přání se mi splnilo, ale nakonec toho bylo ještě mnohem víc. Dnes však svůj milovaný klub opouštím,“ vyznal se ve svém (prozatím) posledním rozhovoru pětadvacetiletý obránce.

Opouštím klub, který mi dal šanci vyrůst ve fotbalistu, jenž pravidelně navštěvoval reprezentaci od 16 let. Dal mi šanci hrát dorosteneckou ligu, pár zápasů v divizi, sbírat zkušenosti ve 3.lize, a nakonec mi splnil sen zahrát si na Letné. Byla to druhá liga, která mě posunula ještě výš do první a přes dvě hostování, které mi klub povolil, jsem se vrátil zpátky, abych i já sám něco vrátil.

Myslím si, že klub měl nějaký sen. Tím prvním byl první liga; to si ještě splnil sám spolu s kluky a trenéry, jelikož v tu dobu jsem tam ještě podpis neměl. Tím druhým bylo zahrát si evropské poháry. Tento sen jsem klubu pomohl splnit a tím i splatit svůj dluh, který jsem měl. Zlín mi umožnil vyhrát český pohár, a ještě dostat důvěru jej jako první pozvednout. To jsou pocity, které nikdy nesmažu z paměti a jsou vryty v srdci navždy.

Na jednu stranu odcházím se vztyčenou hlavou a hrdostí, na druhou se postoupilo do základní skupiny EL. Je to zkrátka těžké, ale teď už je to práce jiných – mých spoluhráčů a kamarádů, na které nikdy nezapomenu. Nikdy také nezapomenu na to, jak se ke mně chovali lidé v klubu. Vždy to bylo vstřícné a férové jednání. Jako i teď při mém dalším posunu v kariéře. Za to jim patří velké díky a uznání za jejich každodenní práci.

Fotbal je „divadlo“ a hraje se hlavně pro ně. Zažil jsem špatné časy, ale i nádherné, jaké jsou teď. Moc jim děkujeme za věrnost v časech zlých, ale teď se žije zlínský sen, a proto si ho musíme všichni užít. Je to i jejich zásluha! Vyzdvihl bych přece jen práci Ultras a to, jak se prezentovali v lize a ve finále MOL Cupu, to je naprosto fascinující. Moc jim za to děkuji. Jejich práce je těžká, i nákladná, ale výsledky jsou tak krásné, že se na ně nedá zapomenout.

Bez nich by to nešlo. Spoluhráči a trenéři. Bez nich by nebyl Jugas, bez nich bych nemohl zvednout pohár, vyhrát mnoho těžkých zápasů a nemohl bych ani přestoupit do nového klubu. Až je naposledy obejmu a rozloučíme se, bude to těžký okamžik. Zůstaneme přáteli, ale už ne spoluhráči. Nicméně chovám ke všem velký respekt.

I kdyby to měla být minuta na hřišti, tak ano - je to zlínská LETNÁ. To je moje poslední přání; být tady vítán jako doma, i když v roli hosta, kariéru ukončit právě tam. To je, ale doufám, ještě moc daleko.