24. díl Kroměřížsko hubne: jak na obezitu?

Jak je všem známo cesta k otylosti vede přes nadměrnou konzumaci jídla (hlavně cukrů a tuků) a nedostatek pohybu. O tom není pochyb. To je však jen část pravdy!

Lékaři často doporučují omezit příjem kalorií a výdej zase naopak zvýšit. Je to přece jednoduché! Když k tomu ještě přidáme nějaké farmaceutickým průmyslem zaručené (a povětšinou velmi drahé) spalovače tuků ve formě tablet, koktejlů nebo něčeho takového, výsledek se přeci musí dostavit!

Jak je tedy možné, že obézních stále přibývá?

Existuje nevědomá emoční rovina, která je tou hlavní příčinou obezity!

Tukové buňky jsou mezodermálního původu = střední zárodečný plátek řízený bílou hmotou velkého mozku a reagují na ztrátu sebeúcty střední intenzity. V tomto případě emocionální náplní ztráty sebedůvěry je pocit: nejsem spokojený/á se svým tělem, už nejsem pro druhé pohlaví atraktivní, už za moc nestojím, cítím se opuštěný/á.

 V konflikt-aktivní fázi dochází k úbytku tukových buněk, které se však v post-konfliktní fázi výrazně množí, tvoří se trvalé lipomy – tukové nádory. Právě v této fázi se projevuje biologická opodstatněnost onemocnění. Z evolučního hlediska je nadváha  ve zlých časech výhodnější než hubenost. A pokud se daný konflikt kombinuje ještě s konfliktem sběrných ledvinových kanálků: „jsem opuštěný, vše mi zůstalo na krku, už není cesty ven, jsem v beznadějné situaci“, tělo zamezuje vylučování moči, zadržuje vodu na „přežití v horších časech“, což se projevuje dodatečně v podobě celulitidy. Tento pocit se může stát začarovaným kruhem a opětovným spouštěčem konflikt-aktivní fáze = nekrózy a následně opakovaného zhrubnutí tukového tkaniva u člověka.

Problém s dietami je ten, že emočně opětovně spouštějí vlastní nespokojenost s tělem. Jinak řečeno: pokud chce někdo zhubnout, musí se paradoxně emočně smířit se svou obezitou, jinak spouští program zhrubnutí tukových buněk.

DALŠÍ MOŽNÉ EMOČNÍ SPOUŠTĚČE: 

- vnější plnost místo vnitřního naplnění

- hledání lásky, pozornosti a bezpečí

- potřeba požitků, která se vyžívá v jídle, náhradní uspokojování

- ochranná vrstva vůči okolí, ve kterém není láska

- izolace ve vlastním (ochranném) hradě (nic neizoluje lépe než tuk), téměř nemůže ztratit teplo navenek, žádné teplo ale také nepřichází dovnitř

- touha být ponechán v klidu ve vlastním tučném hradě

- vyhýbání se realitě, prchání před vlastním sexuálním vyzařováním, nechtít žít vlastní pohlavní roli (nechat ji zaniknout v dětském sádle - regrese)

- nebýt nakloněn sám sobě, denně se vážit a sebe si nevážit

- pocit důležitosti, autority a moci atd...

JEDNODUŠEJI ŘEČENO  -  JEDNÁ SE O PROBLÉM SEBEHODNOTY!